O bojích s lidskou blbostí
Omyl. Kdybych se přistěhovala do New Yorku, má teorie by možná byla správná. Ale na americkém středozápadě jsem se do pohodlné anonymity prostě uzavřít nemohla. Občas jsem i předstírala hluchoněmotu, neboť jsem jako docela plachá žena těžce nesla okamžitý zájem, který můj "roztomilý" přízvuk všude vzbuzoval. Říkám roztomilý, neboť tak ho nejčastěji všichni označovali, a okamžitě začali hádat, z kterých tajemných krajů jsem přicestovala. Pokud hádali Rusko, určitě si všimli, že se mne to tenkrát i dotklo, častěji jsem ale byla Polka, Němka, Francouzka nebo i Britka. Nedávno si dokonce jedna prodavačka v obchodě tipla, že jsem z New Yorku, a já si nebyla jistá, jestli to mám brát jako pochvalu své výslovnosti nebo ne....
V každém případě musím říct, že jsem, až na pár maličkostí, nemusela s žádnou diskriminací vůči mé osobě bojovat, spíše s obyčejnou lidskou zvědavostí či hloupostí. Ale i ty mi někdy dávaly zabrat..
Sousedka na návštěvě:
"Zajímalo by mě, jestli jsi před příchodem do USA někdy viděla televizi?"
"Samozřejmě, od narození, a hrozně mi tu chybí francouzské a italské komedie." (O dvou českých programech jsem taktně pomlčela). Ale copak jsem přišla z pralesa?
Při obědě v kostele:
"Nevěděla jsem, že si Evropanky holí nohy..."
"Samozřejmě, že se holíme, a nejenom nohy," odpověděla jsem s významným mrknutím. Zrudla, a odtáhla přihlouple se usmívajícího manžela k jinému stolu. A měla jsem klid. Nevykládejte si to špatně. Většinou odpovídám velmi slušně, ale bavit se při jídle o tom, jestli a kde se Evropanky holí, navíc v přítomnosti mužů?
Ale jak říkám, samé maličkosti. Pokud jsem s něčím musela opravdu bojovat, byly to naopak pozitivní diskriminace a nadměrná očekávání. Moje sestra ale takové štěstí neměla..
Veronika pracovala během svého studia na vysoké škole po večerech jako servírka v jedné malé rodinné restauraci. Pracovní doba i finanční ohodnocení pro studentku vynikající, nemluvě o dobrém jídle zdarma i skvělé fyzičce. Sestra měla svou práci ráda, a během krátké doby měla plno stálých hostů, kteří si ji vyžadovali pro její ochotu, šikovnost i exotičnost. Zanedlouho měla i nejvíce hostů a nejvyšší dýška v restauraci, a vysloužila si oblibu jak hostů, tak i ostatního personálu.
Jednou večer navštívil restauraci zřejmě manželský pár ve středních letech. Veronika přiběhla k jejich stolu a vlídně se jich zeptala, co si budou přát k pití.
Muž se chystal něco říci, ale žena ho přerušila:
"Můžete nám zavolat vedoucího?"
Veroniku to trošku překvapilo, ale pro vedoucího samozřejmě došla. Když se dostavili zpět, sestra měla divný pocit. Žena vypadala bojovně, a manžel netečně zíral na bílý ubrus.
"Přejete si?" otázal se vedoucí.
"Rádi bychom požádali o jiný stůl a hlavně o jinou servírku," ujala se žena slova.
"Něco není v pořádku? podivil se Larry.
"Není, tato servírka má cizí přízvuk, zřejmě nerozumí dobře anglicky, a mohla by naši objednávku splést," odvětila žena.
Lidé u okolních stolů ztichli v napjatém očekávání, co se bude dít dál. Veronika cítila, jak rudne. Cítila také, jak se ji chvějí ruce a později mi přiznala, že se tak trapně a hloupě necítila ještě nikdy v životě. A i Larry několik okamžiků mlčel, jak později přiznal, ohromením. Nakonec promluvil:
"Milá dámo. Toto je naše nejlepší servírka, a mohu vás ujistit, že jsem za tři roky, kdy je u nás zaměstnána, na ni neslyšel jedinou stížnost."
"Dobře, ale toto je americká restaurace, a já bych byla ráda, kdyby nás obsloužila Američanka," trvala žena na svém.
"Pokud vím, Amerika je země imigrantů. Navíc, Veronika je u nás zaměstnána a vy mě žádáte, abych ji diskriminoval, což v žádném případě neudělám. Buď se necháte obsloužit touto slečnou, nebo si budete muset dojít na večeři někam jinam," nedal se Larry zlomit.
Dáma zmlkla, a její muž se na ni vyčítavě podíval. Tiše něco řekl, a už to vypadalo, že to ta ženská vzdá a objedná si. Ale v tu chvíli se do celé záležitosti vložil okolní dav.
"Ať si jdou jinam, rasisti," pronesl nahlas muž u vedlejšího stolu.
"Pravda", přidali se další hosté, "když se neumí chovat, my je tu nechceme."
"Nic si z toho nedělej, Verunko, jsou to blbci a hulváti," ozvala se babička z druhé strany, zatímco děda rozčíleně mával vidličkou.
Pár se kvapně zvedl a opustil restauraci bez jediného slova. Larry se usmál na okolní hosty a omluvil se za nepříjemnou výměnu názorů. Ale hosté mu nadšeně zatleskali, a Veronika se stala hrdinkou dne. U každého stolu zvlášť jí každý ujistil, jak moc ji mají rádi, jak odsuzují diskriminaci, a dýška se jen sypaly. Takže konec dobrý - všechno dobré.
Když mi Verča celou historku vyprávěla, bylo mi trochu líto, že se v té pozici ocitla, i když jen na několik minut. Ale nakonec jsme se i ze srdce nasmály. Představily jsme si totiž, jak by se asi ta dáma tvářila, kdyby věděla, že vedoucí Larry je homosexuál. A kdyby nakoukla do kuchyně té americké restaurace a spatřila její osazenstvo: tři Mexičany, Číňana a Vietnamku....
Jo, i malé vítězství nad lidskou blbostí chutná sladce!
Pavlina OToole
Pan prezident asi nemá angličtinu rád
Když jsem v neděli večer zhlédla záznam z čínského studia během prezidentovy návštěvy a pak si poslechla i záznam Hovorů z Lán, poléval mě místy studený pot z jeho výslovnosti, z nesrozumitelného povídání, ale zejména pak při jeho svérázném překladu z angličtiny do mateřského jazyka. Ráda bych mu nejen vysvětlila, v čem dělá chyby a v čem se mýlí, ale navrhla bych mu i rozumné řešení.
Pavlina OToole
Asi tomu rasismu špatně rozumím...
28. srpna uplyne padesát a jeden rok ode dne, kdy Martin Luther King Jr. přednesl ve Washingtonu svůj projev, který je znám pod názvem „Mám sen“. Jedna věta v jeho projevu mi utkvěla v hlavě obzvlášť výrazně: „Mám sen, že jednou budou mé čtyři děti žít v zemi, kde budou souzeny ne podle barvy jejich kůže, ale podle jejich charakteru.“ Přiznám se, že mám tu větu moc ráda a že s ní naprosto souhlasím. Každý z nás by měl být posuzován dle našich skutků a ne dle příslušenství k nějaké skupině, která je nám navíc dána geneticky.
Pavlina OToole
Potravinové lístky aneb sociální dávky v USA
Kolega Roman Šebl včera uveřejnil svůj blog s názvem „47,6 miliónů Američanů pobírá potravinové lístky“, který mě svým tématem zaujal. Přiznám se, že mě ale nemile překvapily základní neznalosti autora k tématu, o kterém s takovým zápalem píše. Vzhledem k tomu, že jsem v českém tisku zaznamenala nejeden článek či blog na téma "Food Stamps", a prakticky vždy se jednalo o velmi zjednodušené a jednostranné informace, ráda bych českým čtenářům přiblížila, co to jsou potravinové lístky, k čemu slouží, kdo je od státu dostává a jak jsou zneužívány.
Pavlina OToole
Ze zákulisí voleb na prvním stupni ZŠ
Náš Kevin se rozhodl, že se stane prezidentem, když mu byly tři roky. Nastoupil totiž právě do školky, ve které se kromě s novými kamarády, školním řádem a nepříliš oblíbenou ústavní stravou seznámil i s úlomky americké historie. Největší dojem na něj udělal první americký prezident, George Washington, a malý Kevin se stal nejen jeho velikým obdivovatelem, ale vzal si také do hlavy, že bude i jeho úspěšným následovníkem.
Pavlina OToole
Křik týraného člověka
Paní Irena Fuchsová napsala blog s názvem „Týrané ženy, týraní muži – musíte křičet!“, ve kterém popisuje situaci, které byla svědkem. Viděla na vlastní oči fyzické napadení ženy jejím manželem, a nyní doufá, že se jí žena ozve a ona jí poradí. Poradí jí jednu věc, že musí křičet.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Česko a Německo sdílí pohled na válku Ruska proti Ukrajině, řekl Pavel
Přímý přenos Německý prezident Frank-Walter Steinmeier zahájil dvoudenní návštěvu Prahy. Na Pražském hradě ho...
Hromadná nehoda poblíž letiště uzavřela Pražský okruh, jedno z aut skončilo na střeše
Všechny složky integrovaného záchranného systému zasahují na 27. kilometru Pražského okruhu, kde...
Steinmeier si v Praze může zlepšit reputaci. Poškodil mu ji döner v Turecku
Pondělní dvoudenní návštěva Česka s fotkami od Vltavy je pro německého prezidenta Franka-Waltera...
Člověk v tísni poprvé sbírá peníze na Palestince. Hamásu nepůjdou, slibuje
Největší a nejznámější česká humanitární organizace se odhodlala k bezprecedentnímu kroku. Poprvé...
Velkoryse prostorný dům s bazénem a zahradou v Říčanech u Brna
Lihovarská, Říčany, okres Brno-venkov
11 990 000 Kč
- Počet článků 64
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5739x
...
Čas Robinsonů
A Time to Cast Off
...
geovisite
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
- Jitka Gotterová
- Klára Mandausová
- George Novotny
- Libuše Čiháková
- Rudolf Havlík
- Lenka Leon
- Jana Krčová
- Iva Pekárková
- Miroslav Václavek
- Patrik Banga
- Tereza Boehmová
- Nikola Musilová
- Zuzana Hejná
- Phuong Thuy Do Thi
- Zdeněk Schwarz
- Ivan Suchel
- Lenka Veverková