O rasismu a předsudcích trochu jinak - 2. část

     V minulém příspěvku jsem psala o svých přátelích a známých, kteří jsou lidé všech ras, původu, kultur i náboženství, a dočkala jsem se některých zajímavých reakcí od diskutujících. Nejvíce mé asi pobavilo tvrzení lidí, že jsem naivní, levicově zaměřená(!), a jak se obohacuji od jiných kultur pouze novými recepty. Dovolte mi proto, abych touto druhou částí reagovala.

     Pozornému čtenáři neuniklo, že jsem se na konci minulého článku zmínila o zákonech, kterými nyní začnu. Americké imigrační zákony umožňují přistěhovalcům požádat o azyl pouze z politických či náboženských důvodů tedy pouze pokud je člověk pronásledován vládními orgány své země za své přesvědčení, a týká se to pouze občanů pocházejících z totalitních či válčících zemí. Další skupinou jsou ti, které si místní firmy a organizace vyžádají na základě jejich znalostí a zkušeností na pozice, na které nemohou najít Američana. To se samozřejmě týká hlavně špičkových odborníků, kteří jsou náležitě oceněni. Další skupinou jsou ti, kteří se zaváží investovat v USA určitou finanční částku, což je, tuším, v současné době asi 1 milión dolarů. Do této skupiny by se asi mohli zařadit manželé Grossovi, ale to je samozřejmě pouze spekulace z mé strany. Další způsob získání zelené karty je samozřejmě sňatek s Američanem, nebo přímý příbuzenský vztah - rodiče, sourozenci a děti občana. V těchto případech se ale US občan a žadatel zavazuje byti "sponzorem" svých příbuzných, a musí prokázat svou finanční situaci, že manželku či bratra a tatínka uživí. Nelegální imigranti se mohou po letech legalizovat, ale musí buď platit daně nebo je doplatit zpětně.
     Nelegální pracovníci, pokud se někdy zlegalizovat chtějí, se musí snažit být nenápadní a hlavně nepřekračovat ještě jiné zákony, aby nebyli deportováni. Pracují za nízké mzdy na stavbách, farmách či udržují trávníky a problém je v tom, že v určitém množství jsou potřeba, ale nesmí jich být moc, zejména mimo sezónu. Tento problém se řeší tak, že výraznější kontroly imigračních orgánů a následné deportace se konají na konci sezóny.
     Na sociální dávky či podporu v nezamestnanosti zde nárok vzniká jen pokud jste tu legálně a splňujete další požadavky. S trochou nadsázky se dá říci, že nově příchozí imigrant si udělá řidičák třeba v ruštině, chodí do kurzu angličtiny a jako první práci řídí taxík v New Yorku či Miami. V každém případě nemůže čekat, že ho budou živit daňoví poplatníci. Podpora se vyplácí jen na dobu určitou, pokud splníte podmínky, a pokud máte děti, dostanete sociální dávky formou potravinových lístků či přímo potravin. Jelikož jsem z těchto podpor nikdy žádnou nevyužila, neznám podrobnosti, ale vím, že většině lidí se vyplatí pracovat i za cenu stěhování, dojíždění, zvyšování kvalifikace či několika zaměstnání na částečný úvazek.
     Zákony jsou v USA mnohem přísnější a tresty vysoké, takže se je vyplatí dodržovat. Občas se může zdát, že jsou příliš přísné nebo nedávají úplně smysl, ale dokonalý systém asi existuje těžko. V každém případě si poškozený nepřipadá jako blbec, neboť zde násilník od soudu s podmínkou neodejde.
     A nyní se dostávám zpátky k mým přátelům a známým. Jsou to skvělí lidé, i když ne každý žije přesně podle našeho stylu. Někteří jsou bohatí a někteří chudší, někteří jsou pořádní a někteří bordeláři. Někteří pracují osm a půl hodiny denně, pět dní v týdnu, někteří pracují dvojnásobek a někteří sotva polovinu. Je to jejich život, a mně to může být jedno, protože mně tím nijak nevykořisťují. Samozřejmě, že USA nejsou ideální. Jsou tu ghetta a žije zde chudina, ale každý má možnost a příležitost si své postavení zlepšit. Místní univerzita byla původně pouze černošská, dnes je plná bílých, černých i studentů z celého světa. Místní továrny jsou plné černých dělníků, kteří si vydělají od tří do pěti tisíc dolarů měsíčně, a žijí si slušně, určitě o moc lépe něž na nějakých dávkách.
     Domnívám se, že záleží na vládě a jejích zákonech, aby podporovala ty, co pracují a chtějí se vzdělávat, aby znepříjemnila život parazitům a aby trestala zločince tak, aby se jim vyplatilo dodržovat zákony. Většina z nás chce mít právo na slušný život, ve slušném prostředí s nízkou kriminalitou, ale to nám žádné socialistické zřízení nedá, právě naopak. Vysoké daně i dávky seberou průměrnému občanovi snahu i zájem, a ti schopnější to vzdají nebo i emigrují. A to je pro naši zemi ta největší ztráta. Obávám se jen, že pokud si každá země nebude vyváženě bránit zájmy slušné většiny, nevyhne se v budoucnosti krvavému či přinejmenším bolestnému konfliktu. V Americe se říká: "Běžte se zeptat Indiánů, co si myslí o nekontrolované imigraci.."
     Závěrem snad jen pro ty, co mně říkají, jak jsem naivní. V USA žiji 15 let, většinou ve velkých městech Kansas City, Missouri a Fort Lauderdale, Florida. Vystudovala jsem mezinárodní ekonomii a v současné době pracuji na získání titulu MBA. Jsem zaměstnaná u nadnárodní firmy jako ekonom, a zabývám se i poradenstvím. Dříve jsem pracovala několik let v reklamě, ale živila jsem se i hlídáním dětí či jako servírka, zejména v době mého studia. Jsem podruhé vdaná, za profesora přírodních věd, doma mám dvě děti, dvě studují na univerzitách a dvě jsem adoptovala, dnes jsou již dospělí a mají vlastní rodiny. V minulosti jsem žila v chudší čtvrti i mezi milionáři, po rozvodu jsem s dětmi dokonce pobývala pár měsíců u kamarádky v podnájmu. Dnes mám velký dům se zahradou a nadprůměrný příjem. Být slušným člověkem není ani slabost ani naivita, naivita si je myslet, že se dá žít šťastný život jinak než slušně. Přeji všem krásný den!