Další z možných důvodů odmítnutí je očekávání.

že když přijmeme možnost, že tito lidé si nemohou sami za stávajícíchpravidel, přijímáme automaticky i požadavek na změnu těchto pravidel.

Ale tak to není: Změna pravidel totiž může přinést větší zlo, než to, které chceme řešit. Pokud chceme pomáhat někomu proti jeho vůli, riskujeme excesy. Jednou ze základních hodnot rodiny je její samostatnost. Nelze pomáhat nikomu z manželů, když každý z nich pomoc odmítá. Jsou svéprávní. Pokud by to bylo možné, byl by možný taky zásah do rodiny, která pomoc nepotřebuje (protože to nikdy nelze s jistotou určit). Připuštění, že někdo může potřebovat pomoc, i když ji nežádá, ještě neznamená, že mu taková pomoc musí být vnucena.

Jednou z možností je, že blízká osoba s ním promluví a pokusí se mu nabídnout alternativní pohled: Totiž, že požádat o pomoc není ostuda.

Re: Další z možných důvodů odmítnutí je očekávání.

Vnucovat pomoc nebo zasahovat do vztahu je hrozná chyba, která by mohla mít tragické následky. Jediné, co opravdu funguje je informovat a ukázat možnosti řešení.

Teď mi to doklaplo.

Prostě psychologie. Tak, jako existuje "Syndrom týrané ženy", kdy prostě týraný člověk je na tom vlivem týrání a ponižování tak, že není schopen se smysluplně bránit, tak někteří komentátoři a blogeři jsou na tom psychicky tak, že co je pro ně psychicky nepřijatelné, to prostě popřou. Nehledejte v tom zlý úmysl: Pokud je něco tak hrozné a zlé, že je to pro mě nestravitelné, tak to odmítnu přijmout, odmítnu přiznat, že to existuje. Pokud budete tvrdit, že v ČR existují otroci, tak se vsaďte, že vám na to taky každý nekývne.

Pro běžného člověka, kerý si chce udržet duševní zdraví, je nepřijatelné, že se někdo dostane do bezvýchodné situace, nedokáže si pomoci a není mu pomoci. Mimoto tito lidé směšují pohled faktický a pohled právní: Z právního hlediska jsou tito týraní lidé svobodní a mají dost právních možností obrany. Fakticky je ale nemohou využít. To je pro mnoho lidí nepřijatelné a proto to odmítnou.

Re: Teď mi to doklaplo.

Naprosto přesné, je to tak.

Nechápu tuhle potřebu po sto prvé popsat něco 100x popsané

Nebo to je v rámci nějaké terapie?

Re: Nechápu tuhle potřebu po sto prvé popsat něco 100x popsané

O některých věcech je třeba psát i tisíckrát.

Prosím tě,

už to nehul... zatemňuje ti to mozeček....

Už jsem to tady psal dvakrát u podobných článků

a napíšu to znova. Někteří se rádi otírají o oběti, jiní zase obviňují okolí a nejlépe celou společnost z pasivity. Ale jedinou a skutečnou šancí na změnu je, že oběť domácího násilí nalezne, buď sílu sama situaci řešit, a nebo přijme pomoc přátel nebo příbuzných, pokud je jí v dobré víře nabízena.

Vím o čem mluvím. Dostával jsem sestru z vlivu násilníka několik let. Nechala se fackovat dva roky, než se někomu svěřila, v tomto případě mámě. Ta mi to řekla a já neváhal a rozjel se chcípáka, který si troufne na 50-ti kilovou holku usměrnit tak, že by na to do smrti nezapomněl. Sestra se postavila na jeho stranu. Po dalším období, jsem ji nabídl svůj vlastní byt, aby se do něj přestěhovala, protože domů se vrátit odmítla. Neuspěl jsem. 7 let trvaly rozchody a návraty, 7 let se střídalo období klidu s obdobím monoklů a modřin a nebyla síla, která by sestru přesvědčila, že od něj musí natrvalo utéct. My v okolí jsme byli ti špatní, kteří nepřejí jejich lásce a na něm vidíme jenom to špatné.

Re: Už jsem to tady psal dvakrát u podobných článků

A víte, kdo to nakonec paradoxně vyřešil? On. Našel si jinou a ze dne na den za sebou prásknul dveřmi. Nezapomněl teda přitom zdemolovat půl kvartýru, ale hlavně že zmizel. Ségra je nyní podruhé vdaná a žije ve spokojeném vztahu, dodnes nám není schopná vysvětlit své předchozí chování. A od té doby tvrdím, že pomoci se dá jenom tomu, kdo o to stojí a kdo je ochotný svou situaci změnit, jinak vám nezbývá nic jiného, než útrpně přihlížet a občas zkoušet nabízet svou stále odmítanou pomocnou ruku.

Nikdy to neskonci

Blogy se budou psat donekonecna, donekonecna budou zeny psat o nasilnych muzich, protoze zeny vetsinou nejsou schopne sebareflexe, nikdy nepriznaji, ze jim nasili imponuje, ze ho obdivuji, ze ho vyhledavaji a chteji. Normalni zena to neprizna ani pri muceni Klidne bude prisahat pri zdravi svych deti, ze to tak neni.... Takze se to bude resit vzdy znovu a znovu, a znovu, a jeste, jak vdecne tema.

Re: Nikdy to neskonci

Normální žena nemá co přiznávat, protože normální ženě násilí pachané na ní a jejích dětech opravdu neimponuje.  Pár vyjímek určitě existuje, ale to se snad nedá zobecňovat.

Krajinka v zimním hávu

To je má nová přítelkyně, vyměnil jsem ji za obraz.

a co druha strana mince

proc nereknete i tu druhou stranu mince? vzdyt spouste zen proste nasilnicti (drsnaci a ranari, kterych se okoli boji) a dominantni muzi imponuji. a tim, ze se s nimi rozmnozi, jen predaji tyto nasilnicke geny dale...

Re: a co druha strana mince

Některým možná, ale třeba také dělají z nouze ctnost... Většině se možná líbí silní muži, ale ne ve chvíli, kdy je začne otloukat...

Děkuji

za váš článek Pavlíno, který bych mohla nazvat jako pokračování toho mého (pokud můžu)  http://patorkova.blog.idnes.cz/c/216665/Vzdyt-si-to-vlastne-zaslouzi.html 

Už jsem přemýšlela nad dalším, obzvláště když vidím reakce v diskuzích. Bohužel i kdybychom psali ruku v ruce zas a znova, někteří budou hájit své stanovisko do "krve". Nevím zda je to tím, že se tématem zabývají převážně ženy, ale ve chvíli něco napíšeme o domácím násilí, muži jako by se začali už preventivně "bránit" že oni ne, to ženy si za to mohou. Proč o tom nenapíše nějaký muž? Třeba podrobněji rozepsaný názor SYETEY-KOTZOUR bych si ráda přečetla. Vážení, oběť není žena nebo muž, obětí je člověk protože ten druhý na něm páchá násilí. A pokud je obětí dítě nebo senior, co na to řeknete vy, kteří si myslíte že si za to "můžou sami"

Re: Děkuji

milá Niki.....pokuď ten žena-nebo-muž-oběť nepřevezme odpovědnost za své chování, tak bude obětí stále dokola a bude vykládat zase dokola, jak má smůlu na partnery/partnerky. Zkusím to někdy rozvést na ten blog.....nelišíme se totiž tolik jak si myslíte, v odsudku násilí či hysterických vydíracích scén určitě ne.

Klíčový rozdíl je, že vy líčíte (nebo mi to tak jen připadá) oběť jako pasivního jedince, jemuž NĚKDO (ideálně okolí, nebo celá společnost???) má pomoci či ho chápat.......já oběť vnímám jako aktivního jedine, kterému je třeba jen říci, že si za svůj osud může sám a má ho v rukou....tedy ho může i zlepšit. Třeba tím, že půjde na policii a kopne partnera do pozadí.

článek je vysvětlení toho, že se něco děje

ale nevyvrací, že si za to oběť do jisté míry často (nikoli vždy) může opravdu sama.....v podstatě jste popsala, že se to stává zejména defektním osobám, které v sobě nesou nějaký komplex či trauma z dětství.

Je mi jich líto, nikomu to nepřeju, ale jsou-li svéprávné.....musí nést odpovědnost za svá rozhodnutí.

Jinak s tou hysterkou jste to trefila......to je asi opravdu peklo na zemi. Ale i chlapům bych řekl to samé,....jednou se to stát může.....ale s druhou partnerkou už ne. Pokud se nepoučíš, je to TVÁ vina. Každý může udělat chybu, ale jen blb ji opakuje.

Někteří lidé jsou opravdu téměř prototyp oběti.....to co činí si o to natolik koleduje, že už to není otázka jestli, ale kdy se to stane znova... Těmto lidem chybí víc pragmatičnosti a přebývají emoce, které s nimi příliš cloumají.

Re: článek je vysvětlení toho, že se něco děje

jinak článek vcelku OK