Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vzpomínky na domov

Pavlina O'Toole

Dopis Ježíškovi aneb Biologické hodiny na druhou

Milý Ježíšku, tak Ti už zase píšu. Tedy doufám, že se na mně ještě pamatuješ. Před dvaceti sedmi lety jsi mě přivedl do pořádného šoku, když jsi mi pod stromeček nadělil tříkilovou holčičku. Byl to ten nejkrásnější dárek, který jsem si mohla přát, i když mi, pravda, na pěkných pár let (vlastně dodnes) Vánoce trošku zkomplikoval. Zatímco ostatní bláznivé ženské pouze gruntují, nakupují dárky a pečou cukroví, já musím ještě navíc vymýšlet dárek k narozeninám a péct a zdobit na Štědrý den narozeninový dort! Na druhou stranu je ale pravda, že ani když mě ve stáří postihne Alzheimer, zřejmě na tyto narozeniny jako na jediné nikdy nezapomenu.

1.12.2011 v 6:42 | Karma článku: 26.69 | Přečteno: 2050 | Diskuse

Pavlina O'Toole

Pro mé děti jen to nejlepší

Domnívám se, že my matky jsme takový speciální druh Homo sapiens (člověka rozumného), ale určitě se od ostatních nerozlišujeme tím, že bychom byly o něco rozumnější, právě naopak. Ve chvílí, kdy se celkem rozumné a normální ženě narodí první potomek, promění se v psychicky nevyváženého jedince, kterým zřejmě zůstane až do svého posledního dechu. Vše začne už v porodnici, kde nenápadné porovnáváme náš velký zázrak s těmi ostatními, rozumějte obyčejnými miminky, a naplní nás neuvěřitelná pýcha, že to naše mimčo je nejen nejkrásnější a viditelně nejchytřejší, ale dokonce už druhý den po narození má mnohem zdravější barvu než ti ostatní! To, že má ve skutečnosti žloutenku, jak nám později prozradí paní doktorka, nás sice na pár dní a hlavně nocí pořádně vyděsí, ale i tak budeme ještě celá léta vyprávět, jak naší Michalce ta lehce broskvová pleť náramně slušela.

3.2.2010 v 23:55 | Karma článku: 23.32 | Přečteno: 2353 | Diskuse

Pavlina O'Toole

Malý velký bratříček Karel

Ať se snažím, jak se snažím, na tu hroznou noc před čtyřiceti lety si nepamatuji. Byla jsem mrně v kočárku, a jen z vyprávění své mamky vím, že když mě to ráno vezla k babičce, na nároží stáli dva ruští vojáci a mířili na nás samopaly. Při pohledu na batole prý rozpačitě sklopili hlavy i zbraně, a jen se tiše dívali do země. Stud, svědomí nebo myšlenka na vlastní děti? Kdo ví...

21.8.2008 v 5:00 | Karma článku: 34.63 | Přečteno: 4320 | Diskuse
Počet článků 64 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5680
Mám ráda děti, lidi, zvířata, přírodu a život, i když možná ne přesně v tomto pořadí. Snažím se dívat na sebe i svět kolem s úsměvem a nadhledem. Dělám, co mě hrozně baví, a doufám, že mi to tak vydrží.
...


Čas Robinsonů

A Time to Cast Off


...
geovisite
geovisite

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené knihy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.