Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Poloviční články a nesmysly od českých novinářů

23. 09. 2011 7:08:15
''Ve skutečném světě se nic nestává ve správný čas na správném místě. Práce novinářů a historiků je to napravit.'' Mark Twain

Zprávy o popravě Troye Davise ve státě Georgia za vraždu policisty v civilu dorazily i do českých médií. Čeští novináři svorně popisují protesty různých známých osob i organizací, které se bouří proti popravě, která proběhla ve středu v noci. V článcích se také dozvíme, že Davis před smrtí prohlásil, že je nevinný. Je nám předloženo i tvrzení, že většina očitých svědků své výpovědi později stáhla nebo změnila, protože původně prý byli pod nátlakem policistů. Právníci se ohánějí nedostatkem přímých důkazů jako je DNA, a sám odsouzený se marně odvolával na základě rasové předpojatosti poroty.

A to je asi tak vše. V tuto chvíli informace končí, a čtenář se z článku nedozví, jak a proč byl Davis vůbec odsouzen, snad kromě toho, že se jednalo o zastřeleného policistu. Komentáře v diskuzích jen potvrzují, jak jsou mnozí čtenáři z podobného článku zmatení. Chudý, a zřejmě naprosto nevinný černoch měl smůlu, že se vyskytoval ve špatný čas na špatném místě, nemá nikde odvolání, a tak byla ve státě Georgia spáchána odporná justiční vražda.

Domnívám se, že článek profesionální novináře v národním tisku by měl vypadat poněkud jinak. V první řadě, pokud někdo řekne A, měl by také říct i B. V tomto případě čtenáři přiblížit alespoň základní fakta případu. Nemusí například uvádět, že Davis byl již v minulosti trestán za nezákonné držení zbraně nebo že ačkoli pocházel ze střední vrstvy, škole a práci se spíše vyhýbal a podle některých svědků se choval agresivně ke slabším. Za zmínku ale snad stojí, že se Davis v osudný den zúčastnil party, a když ji opouštěl, projíždělo kolem auto, ze kterého se ozvala nadávka. Davis bez rozmýšlení střelil řidiče auta Michaela Coopera do obličeje, a nebyla to určitě jeho zásluha, že Cooper přežil jen se zraněním. Po střelbě Davis odjel s jedním známým pryč, aby se po pár hodinách vynořil u benzínky, kde se strhla hádka s bezdomovcem Larrym Youngem o pivo. Podle původních svědeckých výpovědí Davis bezdomovce začal bít pistolí, a bezdomovec zavolal o pomoc.

V tuto chvíli přibíhá s křikem na místo policajt mimo službu, Mark MacPhail, který si v přilehlé restauraci přivydělával po večerech, a který po sobě mimochodem zanechal dvě malé děti – batole a mimino. Podle svědků na něj Davis s úsměvem zamířil a dvakrát vystřelil (trefil ho do srdce), poté k ležícímu MacPhailovi přistoupil a střelil ho ještě (opět) do obličeje. Po činu zmizel, a druhý den se odjel schovat do Atlanty. Policii se vzdal po několika dnech na nátlak příbuzných, když po něm bylo vyhlášeno pátrání.

Právníci, média a různí ochránci lidských práv se ohánějí argumentem, že soud nemá k dispozici DNA, aby Davise usvědčil. Mají pravdu, soud ho opravdu k dispozici nemá, ale jaksi se zapomnělo připomenout, proč tomu tak je. Když druhý den policie pátrala po Davisovi v domě jeho rodičů, našla v sušičce na prádlo jeho kraťasy, které v době vraždy na sobě měl. Jelikož je ale našla ještě před řádným vystavením příkazu k domovní prohlídce, na žádost obhájců stopy DNA na kraťasech nebyly připuštěny u soudu jako důkaz. Paradoxní ovšem je, že pokud by byl Davis nevinný, zrovna tato evidence by ho mohla očistit. Nakonec snad jen poznámka k rasové předpojatosti poroty, která původně Davise jednohlasně uznala vinným – sedm členů poroty byli černoši, pět byli běloši...

Pokud bychom chtěli být opravdu profesionální, vysvětlili bychom čtenáři, kolikrát se Davis odvolal a kolik (několik desítek) soudců se jeho případem v posledních dvaceti letech zabývalo, ale i když po více než deseti letech začali někteří svědci odvolávat své výpovědi, hlavní přímí svědci střelby svou výpověď nikdy nezměnili. Obhajoba, která si pozvala na pomoc média z celého světa měla po dobu více než dvaceti let mnoho příležitostí původní rozsudek vyvrátit novými důkazy, ale to se jim nepodařilo.

A co Davisovo prohlášení, že je nevinný? To je bohužel u odsouzených velmi častý jev, i když vinni jsou. Podívejme se ale na jiný případ popravy, vykonané jen pár hodin před smrtí Davise. Tentokrát byl v Texasu odsouzen běloch Lawrence Brewer za krutou vraždu černocha Jamese Byrda před třinácti lety, kdy oběť s kumpány podle obžaloby přivázal za nohy k autu a uvláčel ho k smrti. Brewer také až do své smrti tvrdil, že je nevinný, na místě činu prý sice byl, ale pouze přihlížel a samotné vraždy se nezúčastnil. Syn Jamese Byrda si dokonce ani nepřál, aby byl Brewer popraven, přesto byl rozsudek vykonán nejen bez zmínky v českých médiích, ale i bez mezinárodní hysterie ochránců lidských práv a podpisů a projevů známých osobností... Dosti pokrytecké, že?

Zde bych jen chtěla podotknout, že já zastáncem trestu smrti sice nejsem, ale existují situace, kdy si nejsem jistá, že bych určitě svůj názor nezměnila – třeba kdyby mi nějaký psychopat bez svědomí jen tak pro zábavu zavraždil mé dítě, manžela, sourozence, rodiče... Hlavně si ale myslím, že je to individuální věc názoru, a názor si každý z nás tvoří zčásti zkušeností a zčásti díky informacím, které se k němu dostanou, a už proto je dost důležité, aby ty informace byly úplné a objektivní.

Případ Troye Davise není zdaleka jediným polovičatým článkem na českých serverech. Namátkou si vzpomínám na článek někdy v loňském roce, kde se psalo o propuštěném černochovi, který sebral pistoli a druhý den vešel do zasedací místnosti manažérů, aby je zčásti postřílel a zčásti zranil. Střelec byl zastřelen policisty, kteří na místo dorazili. Jeho rodina později uvedla, že útočník byl v práci delší dobu šikanován a rasově diskriminován, aby byl nakonec bez důvodu vyhozen na dlažbu.

Tato zpráva rozhořčila mnoho českých diskutérů, kteří se svorně pozastavovali nad rasistickým kapitalismem, který si jen tak bez důvodu propouští poctivé a pracovité občany, a dokonce vyslovili domněnky, že chudák černoch byl snad na místě zastřelen policií pro barvu své kůže. Možná by ale byl jejich názor trochu jiný, kdyby si měli možnost přečíst i zbytek případu a dozvěděli se, že vedení soukromého pivovaru předložilo úplně jiný obrázek: propuštěný masový vrah nebyl bezdůvodně šikanován, ale jednalo se o notorického zloděje, který byl propuštěn až ve chvíli, kdy byl po dvou předchozích varováních opět přistižen, jak krade pivo ve velkém. To ovšem považoval jako velkou nespravedlnost, a rozhodl se na oplátku vyvraždit ty, kteří mu další krádeže odmítli tolerovat.

Podotýkám, že všechny doplňující informace nejsou žádným tajemstvím, a jsou zpravidla uvedeny v původních článcích na CNN, MSNBC a mnoha dalších amerických serverech. Navíc, pokud chci čtenáři předložit případ, který je označen jako kontraverzní a chybí mi nějaká informace, jaký je to dnes problém si další fakta vygooglovat?

Ještě smutnější než poloviční práce je ale například nesmyslný článek, který se objevil na Novinkách minulý týden. Psalo se v něm, jak si Američanka, která chtěla ušetřit za plastiku, vpíchla injekcí horký hovězí tuk do obličeje, ten jí začal hořet (!) a v nemocnici ji už nikdo nemohl pomoci. Zemřela.

Soudný čtenář se ale pozastaví nad tím, jak někdo začne od horkého tuku hořet a jak běží v takové situaci do nemocnice. Mnohým diskutérům ani autorovi článku to ale kupodivu pochybné vůbec nepřišlo, a vesele diskutovali o blbých postarších Američankách, které se ''místo trénování skoků do rakve podpalují hovězím tukem, prostě jsou to krávy...'' Až po upozornění na špatný překlad od několika normálně myslících diskutérů autor článek opravil a doplnil. Šedesátnice z Chicaga si sice z nějakého záhadného důvodu ten teplý tuk do obličeje napíchla, ale na pohotovost dorazila se stížností, že jí pálí obličej, aby později zkolabovala a zemřela na zanedbaný zánět střev.

Mohla bych pokračovat dalšími příklady, ale tyto uvedené snad na ukázku stačí. Smutné je, že se články na takto pochybné úrovni (zpracováním, překladem nebo i informační hodnotou) objevují na serverech, které se pyšní označeními ''nejdůvěryhodnější'' a ''nejčtenější''. Od čtenáře by snad redakce neměla chtít, aby si musel přečtené informace ověřovat, překládat a v diskuzích doplňovat, nebo dokonce novináře opravovat, protože má lepší jazykové znalosti a schopnosti vyhledat si relevantní a vyvážené informace než samotní autoři.

Autor: Pavlina O'Toole | pátek 23.9.2011 7:08 | karma článku: 44.01 | přečteno: 5295x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Havránek

Zpověď až na samotnou dřeň.

Vrcholový fotbal je dnes, pokud se týmu daří i v Evropských pohárech, zlaté prasátko. Tomu odpovídají i milionové odměny za účast v pohárech. Hráči na to v mnoha případech nejsou připraveni a je snadné překročit hranici.

24.11.2017 v 19:14 | Karma článku: 8.20 | Přečteno: 178 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Pro koho jsou víceletá gymnázia?

Příslušné instituce se stále častěji zamýšlejí nad samou podstatou víceletých gymnázií. Masivní odchod chytrých dětí ze základních škol, „kastování“ dětí, zhoršující se výsledky – to vše vyvolává diskuse.

24.11.2017 v 19:11 | Karma článku: 15.68 | Přečteno: 404 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Nahustit pneumatiky v Ústí nad Labem? Úkol téměř nadlidský!

Možná to znáte sami. Máte malý problém a myslíte si, že to rychle vyřešíte. Ale ono se to prostě nějak zadrhne, nebo co. A jak z toho pak ven?! Tak tohle potkalo mého přítele s kompresorem v Ústí nad Labem...

24.11.2017 v 19:02 | Karma článku: 12.05 | Přečteno: 266 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K masakru na Sinaji

O hrůzostrašném teroristickém útoku v sinajském městě Bir Al Abd jsem se dozvěděl za zvláštních okolností. Přišel k nám po vyučování desetiletý vnuk Tom, s nímž už léta jezdíme do Egypta na dovolenou.

24.11.2017 v 18:23 | Karma článku: 16.31 | Přečteno: 374 | Diskuse

Alena Kulhavá

Co je úplným odevzdáním se smrti na konci života? Jaký vztah to má se smyslem lidské

existence? Jde to vůbec dohromady? Co můžeme vědět o tom, co je po smrti a co jsou jen různé koncepce? Jak se můžete dotknout vlastní připoutanosti a vztahu ke smrti? I nečekanost smrti podporuje dobrý život. Jak?

24.11.2017 v 17:55 | Karma článku: 10.68 | Přečteno: 187 |
Počet článků 64 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5692
Mám ráda děti, lidi, zvířata, přírodu a život, i když možná ne přesně v tomto pořadí. Snažím se dívat na sebe i svět kolem s úsměvem a nadhledem. Dělám, co mě hrozně baví, a doufám, že mi to tak vydrží.
...


Čas Robinsonů

A Time to Cast Off


...
geovisite
geovisite


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.