Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
S

Semper2

26. 10. 2008 21:38
Kdýž Vám, Pavlo, není do zpěvu, klidně si tancujte, ale

...neposílejte Vikině (a nevím komu ještě), trapné maily, kde píšete, by se se mnou "nepaktovali".

Jste docela obyčejná zmije. Máte se mnou utrum, neb jste se vybarvila pěkně do duhova.

Vaší Ameriku vytunelovali tydlitáti, takže i Vy pocítíte jejich dobrotu a humanism na vlastní kůži a peněžence...

0 0
možnosti
I

ignorantka

26. 10. 2008 21:51
Re: Kdýž Vám, Pavlo, není do zpěvu, klidně si tancujte, ale

Semper, prestan byt paranoidni.

0 0
možnosti
A

AR...

17. 10. 2008 9:48
Ach jo!

Mnozi berou zdravi jako samozhrejmost do doby, nez se neco stane..... A deti, dobre vychovane, zdrave, je nejvetsi kapital v rodine! Diky za clanek pani Pavlino - slzim a klikam.

0 0
možnosti
LT

Lady Tottington

16. 10. 2008 4:16
Velmi smutne, ale zaroven z toho vyzaruje nadeje a radost

Podle me neexistuje na svete vetsi bolest nez kterou prozivaji rodice, kdyz ztrati dite. A pri cteni tohoto pribehu si clovek uvedomi, ze by vazne mel byt veselejsi, i kdyz se citi mizerne.Meli bychom si vazit nasich malych vitezstvi a uspechu, dekuji moc za vas clanek! Karma!!!R^

0 0
možnosti
W

wiki5.5

16. 10. 2008 4:27
Re: Velmi smutne, ale zaroven z toho vyzaruje nadeje a radost

ted jeste karmu jako wendy;-D

0 0
možnosti
JG

Jiittkkaa

15. 10. 2008 9:28
smutné

pobrečela jsem si a opět si uvědomila, jak moc toho mámV

0 0
možnosti
P9

pavel 99

13. 10. 2008 22:36
Až napodruhé.

Téma bylo příliš nečekané a desítky let staré vzpomínky na desetiletého kluka, co uklidňoval svoje rodiče,  a říkal jim, co by si přál zahrát na svém pohřbu, příliš "živé". A když si to zkouším představit, tak to prostě nedokážu.!

0 0
možnosti
PO

POToole

13. 10. 2008 23:00
Re: Až napodruhé.

Slibuji, ze priste bude tema veselejsi...

Radujte se z malickosti! :-)

0 0
možnosti
JR

diviznaT

13. 10. 2008 17:16
Jak krásně napsaná

a citlivě vyjádřená všechna ta bolest, ale i naděje. Mám slzy v očích, Pavlíno, přestože vím, že na nás všichni ti, co odešli, někde čekají. Byli silnější než my, proto se dokázali s tíhou, kterou my dostáváme po kouskách, vyrovnat najednou. Musíme se od nich hodně učit, ne zabývat se malichernostmi, jak často děláme. Díky.V

0 0
možnosti
PO

POToole

13. 10. 2008 20:17
Re: Jak krásně napsaná

S temi malichernostmi mate naprostou pravdu, take ja Vam dekuji. :-)V Preji krasny vecer, Pavlina

0 0
možnosti

3lipy

13. 10. 2008 12:55
Milá Pavlínko,

taky brečím a za chvilku půjdu tancovat se psem do lesa. Život není spravedlivý a ani nemůže být. Vždyť málokdo mu rozumíme. V Bibli je něco jako" budu trestat až do třetího, nebo čtvrtého pokolení..." Ale Bůh přece netrestá, alespoň by neměl, Vždyť Bůh je láska, a  Budha zase říká , že budoucnost si tvoříme  přítomností, čili i přítomnost jsme si vytvořili v  minulosti. A tak musí nastoupit selský rozum "Chovej se tak, aby ses za svůj život, až dojdeš na konec, nemusel stydět. Zdraví LíbaV 

0 0
možnosti
PO

POToole

13. 10. 2008 17:11
Re: Milá Pavlínko,

Libus, jedine, co mohu dodat je, aby sis dneska zatancovala a mela se fajn... V:-) Pavlina

0 0
možnosti
JK

jana.krcova

13. 10. 2008 10:55
Milá paní Pavlíno,

vehnala jste mi slzy do očí. Připomenula jste mi kamaráda, který umřel na leukémii. Já se s podobnými situacemi těžko vyrovnávám, přihodilo se mi smutných událostí více během krátké doby. Říkám si, že to je život, ale někdy k... bolí. Co se týká "terapie" tancem, mohu vřele doporučit. Někdy si připadám jako blázen, ale pomáhá to. Mimochodem, zítra už odjíždím, tak smutním.;-( Mějte se krásně. JanaV

0 0
možnosti
PO

POToole

13. 10. 2008 17:03
Re: Milá paní Pavlíno,

Jani, v minulem roce zemreli ctyri lide, ktere jsem mela rada, tri z nich byli mladi. Bylo to pro mne tezke a bolestive, ale vim, ze jsou na tom jini mnohem hur. A tak si vzdy rikam, ze i v te obcasne mizerii mam vlastne kliku... :-)

Preji Vam stastnou cestu, a at se Vam splni vsechna Vase prani do noveho zivota... V Pavlina

0 0
možnosti
AJ

Andrea Jamborová

13. 10. 2008 7:43
Smutné a přece plné naděje

Někdy je moc těžké začít tancovat. Strašně moc to nejde. A člověk pak hledá a hledá ty nejsprávnější cestičky, aby se ke svému tanci dostal. Někdy ta cesta bývá hodně dlouhá.

Mějte se krásně.V

0 0
možnosti
PO

POToole

13. 10. 2008 16:57
Re: Smutné a přece plné naděje

Vy take, Andrejko! :-)V

0 0
možnosti
LL

Lenka Leon

13. 10. 2008 7:36
Uffff....

... ano, zivot je bohuzel nekdy strasne nefer, ale jak pisete a Freddie Mercury zpiva, show must go on.... Moje  kamaradka se asi pred 5 lety podruhe vdala, dvakrat potratila, mezitim jejimu manzelovi nasli rakovinu hrtanu... pred pul rokem mel pohreb. Chysta se zrejme zpatky do jejiho rodneho Irska; svym zpusobem je to pro ni taky jakysi "tanec", kdy bude moci stravit vic casu se svymi rodici a sourozenci. A vymyslet, co dal.

0 0
možnosti
PO

POToole

13. 10. 2008 16:56
Re: Uffff....

Tak ze ji moc drzim palce, i kdyz to tak nyni nevypada, ono zase vyjde slunicko... :-) A Lenko, moje nejmilejsi "pick me up" pisnicka je take od Queen - "Don't stop me now"... Zdravim do Kalifornie, Pavlina

0 0
možnosti
  • Počet článků 64
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 5739x
Mám ráda děti, lidi, zvířata, přírodu a život, i když možná ne přesně v tomto pořadí. Snažím se dívat na sebe i svět kolem s úsměvem a nadhledem. Dělám, co mě hrozně baví, a doufám, že mi to tak vydrží.
...

Čas Robinsonů
A Time to Cast Off
...


geovisite