Jenže zrovna ten rok na sebe opravdová zima nechala dlouho čekat. Začátkem prosince jsme tu sice měli malý poprašek, který ale roztál během jediného dopoledne, a tak přinesl dětem víc zklamání než radosti. Mezitím se blížily Vánoce, ale venku bylo jen pošmourno a šedivo. Začalo se nám i trochu stýskat po jižní Floridě, kde bylo v tuto dobu teplo a sluníčko. Děti napsaly a nakreslily dopisy Ježíškovi, ve kterých si dcera přála na prvním místě sníh a syn rovnou i sněhuláka, a já jsem si jen hrozně přála, aby je Ježíšek vyslyšel a ten vytoužený sníh jim nadělil.
Od začátku prosince začali mnozí okolní sousedé zdobit své domy. Na verandách se objevila vánoční světla, na dveřích věnce a kříže, na trávnících ohromné betlémy i Santa Clausové a sobí spřežení. A před domem naproti si sousedka vystavila ohromného nafukovacího sněhuláka. Naše rodina si na žádnou okázalou venkovní výzdobu nepotrpí, ale musím se přiznat, že jsem zaváhala, a malou chvilku jsem měla nutkání běžet do obchodu a koupit sněhuláka z umělé hmoty, aby to mým dětem nebylo líto. Naštěstí mě zachránila nejstarší dcera, která našemu nešťastnému benjamínkovi vysvětlila, že my si postavíme sněhuláka opravdového, z pravého sněhu.
Nakonec jsme se dočkali až několik dni před Štědrým dnem. Tentokrát nenapadl jen malý poprašek, ale přihnala se pořádná sněhová bouře, a sněhu jsme najednou měli na zahradě téměř metr. Celou noc jsme slyšeli, jak silničáři odklízí sníh a sypou sůl, a druhý den ráno nám na tu bílou nádheru vysvitlo jasné sluníčko. Děti by ten den doma neudržel ani pár volů, jak říkával náš děda, a tak nadšeně dováděly na zahradě i s naší labradorkou Bellou, která byla v té době teprve půlroční stěně, a byla z toho všeho vykulená a nadšená přinejmenším stejně jako náš malý syn.
Po dopoledním kouličkování a bobování jsme se s chutí pustili do stavění prvního sněhuláka. Byl ohromný, stál sice trošku nakřivo, ale jinak to byl fešák s mrkvovým nosem, tmavýma očima a pusou vyrobených z kamínků, a pletenou čepicí i šálou. Moc se nám povedl, a tak jsme se rozhodli, že mu postavíme menšího kamaráda, aby mu nebylo smutno. Dcerka se za vydatné pomoci mladšího brášky pustila do díla, a já jsem jen odskočila domů, abych jim uvařila horký čaj na zahřátí. Za minutu ale slyším, jak mě děti volají ode dveří a ptají se, jestli je může natočit televize. Nechápavě vycházím před dům, kde opravdu stojí auto místní televizní stanice, a vedle našeho sněhuláka se na mně usmívají reportérka s kameramanem.
Po vzájemném představování mi vysvětlují, že byli natáčet řetězovou dopravní nehodu na nedaleké dálnici (žádná vážná zranění), a cestou zpátky hledali zajímavé náměty na vánoční výzdobu, a okouzlil je zrovna náš sněhulák Ferda. Žádají mě o povolení, aby si ho mohli natočit i s tvůrci a jejich psím pomocníkem do večerních zpráv. Povolení jim samozřejmě dávám, a na oplátku dostanu vizitku televizní stanice i s časem, kdy se z našeho právě vyrobeného sněhuláka stane celebrita. Poté se kameraman pouští do práce a pilně natáčí, jak synek přidává Ferdovi knoflíky, dcerka mu buduje kamaráda, a pes mezi nimi poletuje a rozhazuje sníh na všechny strany.
Když natáčení končí, stojí nám před domem hlouček dětí, a všechny obdivují Ferdu, nabízejí pomoc s výrobou jeho kamaráda, a některé nabízejí i své čepice a šály, aby druhému sněhulákovi taky nebyla zima. Až do setmění je u nás před domem veselo, neboť po velkých sněhulácích stavíme malé sněhuláčky pro ostatní děti, a pak i různá zvířátka, domečky a jiné blbůstky. Večer pak děti netrpělivě sledují zprávy a mají ohromnou radost, když se v nich konečně objeví i s Ferdou, kterého reportérka nadšeně vychvaluje a pobízí děti i rodiče doma u obrazovek, aby se takových výzdob objevilo před domy v našem městě více.
Po zprávách jsem je uložila do postelí, a malý benjamínek mě najednou obejmul a pošeptal mi:
"Mami, to byl ale krásný Ježíšek."
"Jak to myslíš?" divila jsem se, "Ježíšek přece ještě nepřišel, dárky ti teprve přinese za pár dní."
"Ale ne," tvrdil mi náš špunt s vážnou tváří. "Teta Juli nám ve školce říkala, ze dárky nám přinese Santa Claus. Taky jsem mu nakreslil dopis, aby mi přinesl vláčky."
"Aha, tak ty jsi napsal Santa Clausovi o vláčky a Ježíškovi o sníh a sněhuláka?"
"Přesně," usmál se spokojeně a pomalu zavřel oči únavou. "Santa sice nosí dětem hračky, ale sníh a legraci přeci nosí jenom Ježíšek."
Přeji všem krásný víkend!