Když ti není do zpěvu, tancuj

13. 10. 2008 3:32:26
Vzpomenu si na něj každý podzim. Jako by nebylo dost na tom, že se ochladilo, dříve se stmívá, a sluníčko nás laská svými paprsky více a více sporadicky. Jako by nestačilo, že dětem nastaly školní povinnosti a rodičům více starostí, a že tu máme ekonomickou krizi a blížící se Vánoce, a navíc nám brzy přibudou účty na topení. A do toho všeho mi přichází na mysl Justin a jeho rodina. Oči se mi zalijí slzami a popadne mě šílený smutek. Vzpomenu si na to hrozné období bolesti a beznaděje. A pak si musím pustit své oblíbené cédéčko, a - začnu tancovat...

"Dancing Children" by Keith Levit Photography

Justin bydlel se svými rodiči a dvěma mladšími bratry v naší ulici, byl to prostě takový obyčejný patnáctiletý kluk ze sousedství. Byl vždy milý a zdvořilý, ale jinak nechyběl u žádné lumpárny či klukoviny. Stále mám před očima ty rozježené blonďaté vlasy, pihovatý nos a vzpurný pohled puberťáka, když se nám projížděl před domem na skateboardu. Se svými mladšími bratry patřil k dobrým kamarádům mých dětí, se kterými hrál videohry a zval je na své hokejové zápasy. S jeho rodiči Jimem a Kathy jsme udržovali normální sousedské vztahy, ale ne přátelštější než pozdravy a občas pár prohozených slov.
Ta zpráva o Justinově nemoci přišla naprosto nečekaně. Nějakou dobu ho pobolívalo koleno, což připočítával zranění na tréninku. Dával si studené obklady a běžné mastičky v naději, že se malé zranění rychle zahojí. Koleno ale začalo rychle natékat a bolest se stupňovala, a tak Justinovi nezbývalo, než ho ukázat rodičům. Po rychlé návštěvě lékaře a několika vyšetřeních přišla špatná zpráva: zhoubný nádor.
Léčení, včetně ozařování a později chemoterapie, začalo téměř okamžitě. Stejně rychle se zorganizovala pomoc rodině v naší čtvrti. Každý pomohl, jak byl nejlépe schopen. Všichni dospělí si vzali na starost dovážky potravin, a ženy se střídaly ve vaření večeří pro celou rodinu během léčení. Muži pomohli s přestěhováním nábytku v domě tak, že Justinův pokoj byl nyní v bývalé jídelně, aby byl v blízkosti celé rodiny. Když byl vysílený z chemoterapií a trpěl nechutenstvím, dostával Justin od sousedů kilogramy ovoce a litry domácích silných slepičích polévek na posilněnou. Mladší bratry jsme vozili do kroužků a ke kamarádům, aby si zachovali alespoň částečně normální život.
Ani ozařovaní ani první kolo chemoterapií nezabralo, a přišel smutný čas operace. Justin přišel o nohu a my všichni kolem o pár kilo iluzí, ale nastala remise, a všichni jsme pociťovali naději. K nám domů chodil Justin o berlích a později s protézou každý pátek večer. Hrál s mými dětmi hry, koukal se na filmy, válčil s nimi s polštáři a házel po nich popcornem. Byl veselý a všichni jsme věřili, že to dokázal, a že je na cestě k úplnému uzdravení. Vrátil se i do školy a začal posilovat. Ale zákeřná nemoc se vrátila v plné síle, a napadla jeho plíce. Nikdy v životě jsem neviděla vetší zoufalství, než v očích jeho mámy, a větší odhodlání, než v očích Justinových. Děti v celé ulici se na Justina smály a povzbuzovaly ho, aby pak doma každý večer plakaly v náručí svých rodičů. Sedl na nás pocit beznaděje a zlost nad tím, jak život není fér.
V těchto dnech je to již osm let, kdy Justin v kruhu své rodiny vydechl naposledy. Nebylo mu ještě ani sedmnáct, a měl plno snů a bláznivých přání do života, která se mu nikdy nesplnila. Jeho největší starostí než odešel bylo, aby se máma, táta a mladší bráškové pro něj netrápili, ale vzpomínali na něj v dobrém. Několik hodin před smrtí ještě zatelefonoval mé dceři, aby se s ní slabým hlasem rozloučil a řekl jí, že je ta nejlepší kamarádka, jakou kdy měl.
Několik měsíců po pohřbu, když přišlo jaro a s ním první kytičky, jela jsem s Kathy na hřbitov navštívit Justinův hrob. S Kathy jsem se přes zimu moc nestýkala, vidět její zestárlý obličej a pohublou, schoulenou postavu bylo pro mne příliš bolestné. Měla jsem i iracionální výčitky, že mám dům plný zdravých dětí, a v jejím domě je jeden dětský pokoj navždy prázdný. Ale nejhorší asi bylo, že jsem nemohla udělat ani říct nic, co by to celé změnilo.
Stály jsme tiše u hrobu a mlčely. Kathy se na mně podívala a potichu mi řekla, že už vyplakala všechny slzy, které v sobě měla, že už plakat dál nemůže. Chápala jsem ji, a tak jsem ji jen mlčky objala. Po několika dlouhých minutách se Kathy náhle otočila a otevřela dveře od auta. A pustila rádio.
"Když ti není do zpěvu, tancuj," zavolala na mně a pustila se do tance. Chvíli jsem na ni nevěřícně zírala, vždyť jsme byly na hřbitově! Ale pak mi to došlo. Změnit minulost nemůžeme, a trápit se celý život není řešení. Justin má a vždy bude mít místo i v mém srdci, ale je jen na nás, abychom žili náš život jak nejlépe umíme. A tak jsem jen zatnula zuby a přidala se k ní...


Přeji vám krásný týden plný tance,

Pavlína O'Toole

Autor: Pavlina O'Toole | pondělí 13.10.2008 3:32 | karma článku: 33.44 | přečteno: 3475x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 7 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 146 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 37 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 126 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 226 | Diskuse
Počet článků 64 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5739
Mám ráda děti, lidi, zvířata, přírodu a život, i když možná ne přesně v tomto pořadí. Snažím se dívat na sebe i svět kolem s úsměvem a nadhledem. Dělám, co mě hrozně baví, a doufám, že mi to tak vydrží.
...


Čas Robinsonů

A Time to Cast Off


...
geovisite
geovisite

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...